Po měsíci a kousku

Jsme tu měsíc a tak mě napadlo napsat taky jak to tu všechno funguje...Čim dál víc totiž začínam nabývat dojmu, že v Čechách je něco hodně v nepořádku. Včera jsme tu potkali českéj pár cca našeho věku, kterej tu je druhej den a bylo hrozně vtipný sledovat, jak jsou tu z toho vyjukaný. Uplně stejně jak my před měsícem. Tady jsou na sebe všichni milý, smějou se, nikam se nehoní. Vůbec nechápali, že jsme jim jen tak pomohli zařídit bankovní účty, NZ telefonnní čísla, daňový čísla a ještě je pozvali na kafe...ale tady je prostě normální, že si lidi pomůžou. Nám pomohl brácha, tak my sme zas pomohli dalším...Geniální příklad je třeba pošta – za prvé na ní člověk zařídí prakticky všechno od převodu auta až po získání daňovýho čísla a jako bonus se na něj úřednice či úředník celou dobu směje, zeptá se jak se máte, ne jako u nás, kdy je úřendnice a priori nasraná už ve chvíli, kdy člověk na tu poštu vleze a vůbec něco chce. Nebo banka, tady se bance neplatí ani dolar – holt už pochopili, že když jim svěřim své peníze, aby s nimi mohli operovat a případně pomocí nich vydělávat, tak mě za mou ochotu nesedřou z kůže. Jediný za co se bance platí je výběr z cizího bankomatu – jeden dolar :-) Taxíkaři tu nekradou. Za celou dobu, co tu jsme sem na ulici neviděl policajta, ale nikde sem se necejtil bezpečnějc jak tady. Další příjemnost je řízení – nikdo tu nezávodí, jezdí se v klidu, když mam přednost, tak jí dostanu, nikdo na mě netroubí a to ani když zaspim na světlech, holt se nikam nespěchá. Proč taky :-) Nebo jídlo – kvalita jídla, který člověk koupí v supermarketu je naprosto nesrovnatelná s tim, co kupujem u nás. Třeba jogurt? To se u nás neprodává. Ovoce čerstvý, pochopitelně místní, proč by taky něco dováželi, když jsou soběstačný a díky bohu jim žádnej bruselskej úředník nenakazuje co maj jíst a pěstovat. Maso je příběh sám pro sebe, NZ Angus krávy a místní jehňátka, toho se nedá přejíst. No, až mě zas něco napadne, tak to zas hodim do klávesnice. Takže To be continued :-)